1. Jaká je právní podstata leasingu a jaké jsou druhy leasingu?

Jde totiž o to, že obvykle užívaná leasingová smlouva jako taková není upravena žádným právním předpisem, pročež se při uzavírání takové smlouvy v některých případech kombinují existující zákonem upravené smluvní typy, zatímco v případech jiných se uzavírají smlouvy nepojmenované, a tedy zákonem neupravené, jejichž obsah v podstatě závisí na vůli leasingové společnosti, která je navrhovatelem smlouvy (obvykle smlouvy formulářové), a spotřebitel obvykle tedy nemá jinou možnost, než smlouvu buď přijmout bez výhrad ve znění navrženém leasingovou společností, anebo uzavření smlouvy odmítnout – není tedy možné zpravidla text smlouvy negociací (vyjednáváním) měnit.

Leasing, a to zvláště leasing operativní (viz dále) se svojí podstatou nejvíce přibližuje klasické nájemní smlouvě, která je upravena v § 663 a násl. občanského zákoníku. V obchodních (nikoli však spotřebitelských – srov. § 262 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku) vztazích je možné též aplikovat typ smlouvy o nájmu dopravního prostředku podle § 630 a násl. obchodního zákoníku.

Konečnou fázi finančního leasingu, tedy převod vlastnictví k najaté věci na nájemce, je za jistých okolností možno charakterizovat jako typ smlouvy o koupi najaté věci podle § 489 a násl. obchodního zákoníku. Tento smluvní typ však upravuje pouze převod na základě práva opce, nikoli automatický převod, a navíc právě s odkazem na zmíněný § 262 obchodního zákoníku zřejmě jeho aplikace ve spotřebitelských smlouvách bude do značné míry okleštěna režimem spotřebitelských smluv (§ 53 a násl. občanského zákoníku).

Leasingové smlouvy se obvykle obsahově zařazují mezi úvěrové operace. O aplikaci právní úpravy spotřebitelského úvěru je pojednáno níže.

Konečně je důležité zmínit, že leasing je svým zaměřením bezesporu převážně obchodním závazkem, tedy smlouvou uzavíranou běžně nájemcem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Spotřebitelský leasing je v praxi poměrně vzácný, a to zejména proto, že v takovém případě ztrácí daňovou atraktivitu, kterou má pro podnikatele. V níže popsaném textu však, s ohledem na zaměření tohoto textu, popisujeme leasing výlučně ve vztahu ke spotřebitelům a popsaný právní vztah se může lišit (a zpravidla se značným způsobem liší) od právní úpravy obchodních leasingových závazků.

V praxi se rozlišují dva základní druhy leasingu, tzv. leasing finanční a leasing operativní.

Operativní leasing je ve své podstatě běžný nájem. Uživateli leasingu (nájemci) je umožněno užívání věci a pronajímatel odpovídá za provozuschopnost majetku. Operativní leasing obvykle nezakládá právo na následné odkoupení věci (v některých případech však nelze takové následné odkoupení při operativním leasingu vyloučit).

Finanční leasing, který je na našem leasingovém trhu dominantní, spočívá v dlouhodobém pronájmu věci nájemci, přičemž jeho cílem je – po skončení doby nájmu – převod vlastnictví k najaté věci na nájemce. Převod vlastnictví je u finančního leasingu většinou zajištěn opčním právem, tedy na základě výzvy nájemce, anebo k němu může docházet též automaticky.

Další možností členění leasingu je členění na leasing přímý a leasing nepřímý. Leasing přímý je dvojstranný vztah mezi pronajímatelem, který je zároveň prodávajícím předmětu leasingu, a nájemcem. Typickým a nejužívanějším je leasing nepřímý, kdy dochází ve skutečnosti k trojstrannému právnímu vztahu mezi prodávajícím, poskytovatelem leasingu (pronajímatelem) a nájemcem. Prodávající takto prodá věc do vlastnictví poskytovatele leasingu, který ji obratem přenechá do užívání (nájmu) nájemci (a po uplynutí sjednané doby nájmu následně převede do jeho vlastnictví). V podstatě jde tedy o formu úvěru, kdy leasingová společnost na svoje náklady předmět leasingu opatří a nájemce po dobu trvání leasingu kupní cenu (v podstatě tedy úvěr) splácí.

 Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003