2. Co to jsou právní akty Evropských společenství?

Sekundární právní akty jsou odvozené (druhotné) prameny, o nichž se opětně souhrnně hovoří jako o sekundárním komunitárním právu. Jsou to akty orgánů Evropských společenství, které tyto orgány schvalují na základě primárních pramenů, tj. na základě zřizovacích smluv. Sekundární právní akty jsou závazné jednak všeobecně, jednak pro jejich adresáta nebo cíle a výsledky.

O sekundárních pramenech komunitárního práva pojednává čl. 189 Smlouvy o ES, čl. 161 Smlouvy o ESAE a čl. 14 Smlouvy o ESUO. Zatímco názvy sekundárních komunitárních aktů podle smluv o ES a ESAE jsou totožné, používá Smlouva o ESUO odlišnou terminologii. Protože však sekundární akty podle všech tří zřizovacích smluv jsou navzájem srovnatelné, je možné je charakterizovat souhrnně.

Sekundární právní akty členíme na:

· Nařízení ES (Regulations), které jsou obecně aplikovatelným sekundárním právním aktem, jenž musí být dodržován ve všech členských státech stejným způsobem jako domácí zákony. Nařízení (všeobecné rozhodnutí) není tedy adresováno určitému orgánu nebo osobě, ale je závazné ve všech svých částech. Nařízení ES jsou přímo aplikovatelná v jednotlivých členských zemích, to znamená, že k jeho účinnosti v členských státech není potřebný žádný transformační akt, žádný projev zákonodárného nebo jiného orgánu členského státu. Pokud je nařízení ES v rozporu s předpisem národního právního řádu, pak platí (podle zásady superiority komunitárního práva) ustanovení nařízení ES, přičemž ustanovení národního právního předpisu je neplatné.

· Směrnice ES (Directives) jsou sekundárním právním aktem, který řeší otázky změny norem práva členských zemí v určité specifické oblasti s cílem harmonizace práva jednotlivých členských zemí s právními normami ES. Směrnice jsou závazné pouze pro členské státy, navíc jen pro ty, pro něž jsou určeny. Avšak značný počet směrnic (např. směrnice vydané ke sblížení, harmonizaci právních předpisů členských států podle čl. 100 nebo čl. 100a Smlouvy o ES) je určen všem členským státům. Směrnice není závazná jako celek, ale pouze co do výsledku, který má být dosažen. O formě a prostředcích transformace směrnice do národního právního řádu rozhodují národní orgány. Směrnice ES rovněž stanovují lhůtu, ve které musí být směrnice v členských zemích zavedena. Znamená to tedy, že Směrnice ES jsou pro dosažení cílů a výsledků závazné. Na zvyklostech členských zemí se pak ponechává forma zavedení směrnice (pouze ve výjimečných případech je forma zavedení vyžadována směrnicí).

· Rozhodnutí ES – je individuální rozhodnutí, které je závazné jen pro adresáta, kterému je určeno. Nemá tedy (na rozdíl od nařízení) obecnou platnost a závaznost. Rozhodnutí je závazné ve všech svých částech (tím se odlišuje od směrnice). Adresátem rozhodnutí může být členský stát, právnická nebo fyzická osoba.

· Doporučení, posudek ES – tyto akty nemají závaznou povahu.

Do hierarchie předpisů ES patří ještě technické normy (Standards), které známe jako Evropské normy (EN). Tyto normy jsou nezávazné, netvoří je orgány ES, ale normalizační orgány, a to CEN , CENELEC a ETSI.

  Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2003