O úroveň výš: Koncepce ochrany spotřebitele v ČR
1. Obecné principy a legislativa
Koncepce ochrany spotřebitele v ČR je v současné době dána především vládním dokumentem nazvaným Koncepce spotřebitelské politiky na léta 2001 – 2005. Informace uváděné v této kapitole vycházejí proto především z tohoto dokumentu.
Jaké jsou cíle spotřebitelské politiky ČR?
Základními cíli spotřebitelské politiky v České republice jsou: ochrana bezpečnosti života, zdraví a ekonomických zájmů občanů; přispívání k ochraně vnitřního trhu před nekalým jednáním; rozvíjení činnosti nevládních spotřebitelských organizací.
Koncepce spotřebitelské politiky klade také důraz na: zlepšování informovanosti občanů o jejich právech při nákupu zboží a služeb a o způsobech, jak na trhu uplatňovat své ekonomické zájmy; přispění k dosažení kompatibility domácího trhu ČR s vnitřním trhem EU do data vstupu ČR do EU; podílení se na vytváření důvěry v elektronický trh a na jeho rozvoji.
Jaké cíle bude spotřebitelská politika sledovat ve vztahu k životnímu prostředí?
Ve vztahu k životnímu prostředí by měla spotřebitelská politika sledovat vytváření a naplňování vzorců udržitelné spotřeby. Tohoto cíle bude možné dosáhnout zejména:
legislativním a ekonomickým ovlivňováním materiálové spotřeby (tj. např. minimalizace vstupů, minimalizace a recyklace odpadů, náhrada neobnovitelných zdrojů obnovitelnými); usnadněním žádoucího chování spotřebitelů (odpovědnost výrobce a dovozce za výrobek v životní i likvidační fázi); zaváděním environmentálních systémů řízení podle norem ISO 14000; dohodami s podnikatelskou sférou o dobrovolném dosahování výhledových limitů pro ochranu životního prostředí.
Důležitým aspektem je také zlepšení informovanosti spotřebitelů:
– o výrobcích a službách (např. značením výrobků šetrných k životnímu prostředí, značením výrobků nebezpečných pro ozonovou vrstvu, hodnocením výrobků po celou dobu životnosti);
– o možnostech a důsledcích jejich aktivního zapojení do systému zpětného odběru, který bude nastartován legislativními úpravami v oblasti odpadů a obalů.
Ke zlepšování informovanosti mohou přispět také spotřebitelské organizace šířením objektivních informací spotřebitelům. Za tímto účelem se rozvíjí spolupráce mezi neziskovými organizacemi, zaměřujícími se především na ochranu spotřebitele, a environmentálními a dalšími nevládními organizacemi např. v rámci Koalice občanských spotřebitelských aktivit (KOSA).
Z jakých základních práv spotřebitele vychází spotřebitelská politika?
Východiskem spotřebitelské politiky České republiky a tedy také základem koncepce zůstává uznání a zajišťování základních práv spotřebitele. Mezi tato základní práva patří právo na: zdraví a bezpečnost; ochranu ekonomických zájmů spotřebitele před zneužíváním moci prodejcem; odškodnění; informace a výchovu; zastoupení. Všechna tato základní práva spotřebitele by měla být legislativou i praxí respektována a zajištěna.
Jaké jsou priority v oblasti elektronického obchodování a ve vztahu k mezinárodnímu obchodu?
V těchto oblastech je důležité zajistit možnost volného obchodování. K tomu přispívá odstraňování překážek v obchodování a také vybudování důvěry spotřebitelů. – Ve vztahu k mezinárodnímu obchodu je podle vládní Koncepce cílem spotřebitelské politiky vyloučit vznik netarifních obchodních překážek a ekodumpingu, v oblasti elektronického obchodu je základním cílem spotřebitelské politiky budování spotřebitelské důvěry v této oblasti jako nezbytného předpokladu rozvoje tohoto klíčového prostředku nové ekonomiky.
Jaké právní úpravy by měly být provedeny v období 2001 až 2005?
Základním předpokladem naplnění obecných principů koncepce spotřebitelské politiky a zajištění základních práv spotřebitele je vytvoření odpovídající legislativy. Nejdůležitější je v tomto období implementace legislativních předpisů ES podle průběhu a závěrů jednání o přistoupení ČR k EU tak, jak byla promítnuta do Koncepce spotřebitelské legislativy a Plánu legislativních prací vlády. Naplnění požadavků jiných mezinárodních organizací a struktur (např. OECD) i řešení vnitřních problémů ČR v oblasti ochrany spotřebitele bude prováděno v souladu s touto zásadou.
Pro období 2001 až 2002 stanovila Koncepce spotřebitelské politiky úkol zpracovat a předložit Parlamentu České republiky návrhy těchto právních předpisů:
– zákon o časově sdíleném spoluvlastnictví nemovitostí;
– zákon o spotřebitelském úvěru;
– implementace směrnice 1999/44/EC o výrobcích určených spotřebiteli a souvisejících zárukách;
– implementace směrnice 98/27/EC o zásazích pro ochranu zájmů spotřebitele.
Všechny tyto návrhy byly Parlamentem projednány a přijaty. Časově sdílené spoluvlastnictví nemovitostí nebylo upraveno samostatným zákonem, ale do občanského zákoníku (§ 58) byla novelou vložena ustanovení o ochraně spotřebitele při uzavírání smlouvy o užívání budovy nebo její části na časový úsek.
Zákon o spotřebitelském úvěru byl přijat jako zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.
Směrnice 1999/44/EC byla implementována do naší legislativy novelou občanského zákoníku (§ 616 – § 627), která mimo jiné přinesla spotřebitelům v ČR čtyřiadvacetiměsíční záruční dobu na spotřební zboží.
Také směrnice 98/27/EC byla do legislativy implementována a to novelou občanského soudního řádu a také novelou zákona o ochraně spotřebitele (§25), která umožňuje spotřebitelským organizacím podávat žalobu k soudu o zdržení se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů.
Úkolem tohoto období bylo také dokončení návrhů, řešících transpozice směrnic, které dosud nebyly implementovány úplně:
– směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách;
– 85/577/EHS o ochraně spotřebitele vzhledem ke smlouvám, sjednávaným mimo obchodní místnosti
– 97/7/ES o smlouvách při dálkovém prodeji.
Všechny tyto směrnice byly do české legislativy transponovány novelou občanského zákoníku (§ 52- § 57), která vložila do občanského zákoníku ustanovení o spotřebitelských smlouvách. Tato ustanovení chrání spotřebitele jak před nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách, tak i při uzavírání smluv sjednávaných mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele či dálkovými prostředky.
Dalším úkolem bylo věnovat pozornost implementaci příslušných ustanovení směrnice EU 2000/31/EC o elektronickém obchodu a směrnic OECD, která se vztahuje k elektronickému obchodu. Dosud byla přijata Bílá kniha elektronického obchodu, na přípravě další implementace evropské směrnice se nadále pracuje.
Pozornost by měla být v tomto období také věnována opatřením v zájmu ochrany spotřebitele v oblasti stavebních výrobků a děl (např. implementace Evropské směrnice č. 89/106/EHS pro stavební výrobky, návrh systému kvantifikace a klasifikace firem podle mezinárodních norem, vypracování návrhu na rozšíření garancí a pojištění staveb).
Jak bude zajištěn přístup spotřebitelů k právu?
Přístup spotřebitelů k právu je velmi důležitým aspektem ochrany spotřebitelských práv. Bez zajištění dostatečných možností spotřebitelů domoci se svých práv, nemůže být nikdy legislativa dostatečně uvedena do praxe.
Přístup spotřebitelů k právu by měl být zajištěn zejména zjednodušením soudního řízení ve smyslu § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zejména zákona č. 30/2000 Sb. V současné době probíhá příprava rekodifikace občanského soudního řádu. V rámci této rekodifikace by mělo dojít také ke zjednodušení soudního řízení.
Jedním z takových kroků je implementace směrnice 98/27/ES o zásazích pro ochranu zájmů spotřebitele. Na základě této směrnice byl novelizován občanský soudní řád a také zákon o ochraně spotřebitele (§25). Dosud není zřejmé, jak přispěje nová pravomoc spotřebitelských organizací podávat žalobu k soudu o zdržení se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů k usnadnění přístupu spotřebitelů k právu.
Přístup spotřebitelů k právu v oblasti přeshraničních sporů by měl být řešen rozvíjením sítě nezávislých středisek pro spotřebitelské poradenství a řešení spotřebitelských sporů, organizovaných občanskými spotřebitelskými organizacemi a místními úřady ve smyslu usnesení Rady z 25. května 2000 (2000/C 155/01) o celospolečenské síti národních míst pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. V současné době se připravuje koncepce vytváření nezávislého střediska sítě EEJ-Net a sítě Evropských spotřebitelských středisek.
Nově je třeba ve všech těchto oblastech rozvíjet prostředky a postupy pro řešení sporů z oblasti elektronického obchodu ve smyslu směrnice EU 2000/31/ES o elektronickém obchodu. Také této oblasti se v souvislosti s elektronickým obchodem věnuje Bílá kniha elektronického obchodu.
Datum poslední aktualizace: 31. prosince 2005
© Jana Luhanová, 2003 – Sdružení obrany spotřebitelů České republiky