| Děkujeme za Vaše vyjádření. Na jedné z loňských schůzek zástupců cestovních kanceláří, dozorových orgánů a spotřebitelských organizací k tématu vyčleňování příplatků ze základní ceny zájezdu jste coby zástupce vašeho profesního sdružení na věcné argumenty spotřebitelských organizací řekl: „Pokud si tedy myslíte, že máte pravdu vy a ne my, tak se můžete soudit.“. Nyní, když SOS s žalobou po téměř roční snaze o mimosoudní vyjasnění výkladu, který CK považují za problematický, přišlo, hovoříte o snaze SOS se zviditelnit, účelovosti jeho jednání, matení spotřebitelů, poškozování jejich zájmů, zištných motivech apod.
Základním krédem SOS je „hájit práva spotřebitelů tam, kde na to jejich síly nestačí“. Při výběru případů zohledňuje mimo velikosti podnikatele především závažnost protiprávní praxe, její způsobilost ovlivnit jednání spotřebitelů, ale i její možné rozšíření. Tolik asi k Vaší poznámce o vyhledávání mediálně zajímavých velkých kauz. Veřejnost jsme informovali o tom, že se jedná o plošný problém, průběžně jsme informovali o dílčích výsledcích případu, jednali jsme se zástupci jednotlivých cestovních kanceláří, jejich asociací, dozorových orgánů aj. Žaloba byla podána 12.7.2007, 12 dnů před konáním tiskové konference. Odhodlání SOS předložit případ k posouzení soudu, v případě, kdy nebude možné dojít k jeho mimosoudnímu vyřešení, jsme dávali předem otevřeně najevo a proto byl tento krok ze strany cestovních kanceláří očekáván. Samotné nezveřejnění přesného znění žaloby není dle našeho názoru podstatné. Veřejnost byla korektně informována o tom, co je předmětem sporu (především bezdůvodné uvádění neúplných cen zájezdů v informačních materiálech žalovaného a nepřiměřenost vybraných smluvních ustanovení, v nichž se CK zbavuje odpovědnosti za neposkytnutí služeb podle cestovní smlouvy). Žaloba byla podávána k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Vybraná žalovaná cestovní kancelář se coby účastník soudního řízení může s jejím obsahem kdykoliv seznámit a má ji rovněž od soudu obdržet v originálním vyhotovení. CK se může dál rozhodnout, zda znění žaloby uveřejní či nikoliv.
V návaznosti na Váš argument o znevýhodnění CK oproti leteckým přepravcům připomínáme, že spotřebitel nemůže nést důsledky obchodních smluv uzavřených mezi obchodními partnery tedy CK a leteckou společností. Konečný poskytovatel služby je vázán přísnějšími podmínkami, než ve vztahu ke svému obchodnímu partnerovi. Cestovní kanceláře se často odvolávají na praxi leteckých přepravců, kteří je „nutí“ k tomu, aby přeúčtovávali samostatné poplatky za pohyblivé náklady spotřebitelům. Je to ale právě většina cestovních kanceláří, které přidávají k leteckým poplatkům své další „povinně vybírané poplatky“, např. za cestovní pojištění, bakšišné, rezidenční poplatek, víza a v jednotlivých případech dokonce i za povlečení – tedy poplatky, které nemají s leteckou dopravou nic společného.
Cestovní kanceláře bojují za zachování stávajícího stavu, přitom v zákulisí přiznávají, že úroveň nabízených služeb a informační servis pro zákazníky je horší než v jiných zemích, kde tyto cestovní kanceláře podnikají. Druhým mylným argumentem je to, že by mohlo v důsledku uvádění úplných cen zájezdů dojít k navýšení jejich celkové ceny. V ČR působí několik set cestovních kanceláří. Současná praxe je důsledkem snahy většiny cestovních kanceláří o opticky nízkou cenu. Jsme proto přesvědčeni o tom, že tlak na snižování cen v takto konkurenčním prostředí bude zachován. Cestovní kanceláře jen nebudou mít prostor pro snižování cen oproti konkurenci na úkor umělého vyčleňování povinných příplatků. Cestovní kanceláře jsou navíc proti výkyvům proměnlivých vstupních nákladů chráněny přímo ze zákona, když mají možnost reagovat na změnu kurzu koruny nebo nárůst nákladů spojených s dopravou jednostranným navýšením ceny zájezdů do 20 dnů před zahájením zájezdu.
Třetím nesprávným argumentem, který CK používají, je upírání pozornosti na přijetí nařízení Evropské komise, které má stanovit povinnost leteckých dopravců uvádět ceny včetně daní a poplatků. Kromě toho, že uvedené nařízení nebude závazné pro cestovní kanceláře, ale pro letecké dopravce a tedy nebude nic bránit CK vyčleňovat ze základní ceny zájezdu další poplatky nesouvisející s leteckou dopravou, existuje v ČR obecná právní úprava (zákon o cenách, zákon o ochraně spotřebitele), upravující informační povinnosti prodávajících vůči zákazníkům.
Cílem SOS je zabránit šíření této netransparentní praxe i do dalších tržních odvětví. I proto žalovalo v říjnu loňského roku společnost SkyEurope za užívání klamavé reklamy, kterou lze asi nejlépe charakterizovat odkazem na marketingovou akci „letenky za –10 korun“, „platíme vám za to, že s námi létáte“. Reklamní praxi tohoto leteckého dopravce SOS v době podání žaloby považovalo za nejagresivnější. V tomto případě proto pro výběr žalovaného nebylo přihlédnuto ke kritériu velikosti podnikatele (roz.: počtu přepravených zákazníků).
Iniciativu SOS za úplné ceny služeb podporuje mimo ČOI i Unie cestovních agentur, Ministerstvo financí a především sami spotřebitelé. Postup živnostenského odboru Magistrátu hlavního města Prahy, který zatím dal za pravdu cestovním kancelářím, v současné době šetří úřad Veřejného ochránce práv.
Klára Přikrylová
Sdružení obrany spotřebitelů
[email protected]
|