Případová studie: Volací jistiny
Spotřebiteli byl zpracován právní rozbor jeho problému. Problémy byly dva: neposkytování služby tarifu XY pro jiné osoby než osoby s trvalým či dlouhodobým pobytem v ČR – toto omezení bylo dle našeho názoru diskriminační, neboť vzhledem k poskytované záloze (vratné kauci) a podmínkám jejího vrácení (záloha se nerezidentům vrací až po ukončení smlouvy, rezidentům po uplynutí 3 měsíců dobré platební morálky, respektive později za podmínek konkrétního tarifu) neodůvodněně znevýhodňovalo nerezidenty, převážně cizí státní občany.
Druhým problémem byl požadavek složení volací jistiny ve výši 5.000,- Kč pro cizozemce. Po podrobné studii obchodních podmínek a bližších informací o tarifech a službách jsme zjistili, že rozdílná výše zálohy je stanovena dle kritéria trvalého či dlouhodobého pobytu v ČR, tedy je odlišná pro rezidenty a nerezidenty. Dle našeho názoru se zde jednalo o to, že operátor se chrání zvýšenou zálohou oproti tuzemcům případným vyšším nákladům s vymahatelností práva, jelikož i přesto že jsme v EU, není jednotný právní systém pro celou EU a tudíž jsme považovali tento zvýšený poplatek v pořádku. Museli jsme se také zabývat tím, jestli není kauce pro nerezidenty ve výši 5000 Kč ve značném nepoměru vůči záloze kterou platí tuzemci (1000 Kč) a tudíž by se mohla jevit jako nepřiměřená a tedy diskriminační. A. stanoví dále rozdílné podmínky pro vrácení kauce opět na základě kritéria pobytu, přičemž nerezidentům je vrácena až po ukončení smlouvy – také v tomto případě je zřejmá odůvodněnost tohoto prostředku, avšak nad jeho nezbytností a přiměřeností nám visel otazník.
Diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci a to z určitého diskriminačního důvodu. Za diskriminaci ale také považujeme diskriminaci nepřímou, ke které dochází tehdy, pokud je v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti osoba z diskriminačních důvodů (jako je např. právě státní občanství) v porovnání s jinými osobami znevýhodněna. V tomto případě není rozhodující diskriminační úmysl jako u diskriminace přímé, ale postačuje diskriminační výsledek. Pokud dochází k odlišnému zacházení, ale takové jednání je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné, tak se o diskriminaci nejedná.
Na závěr dopisu panu M. mu byla poskytnuta rada o možnosti podání podnětu České obchodní inspekci (dále jen ČOI) pro podezření porušení § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen ZOS), která může podnikateli uložit pokutu. Podnět k ČOI lze snadno podat elektronicky na webových stránkách www.coi.cz, respektive na místně příslušný inspektorát dle kraje, ve kterém se nachází sídlo podnikatele, proti jehož chování stížnost směřuje. Na elektronickém formuláři naleznete také možnost připojení elektronických příloh, jako je např. digitální fotografie či naskenovaný dokument prokazující určitou skutečnost.
§ 6 ZOS konkrétně říká, že „prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat.“ Porušení zákazu diskriminace je považováno za správní delikt podle § 24 odst. 7 písm. b) ZOS, za který ČOI uloží pokutu až do 3 mil. Kč.
Pan M. nelenil a stížnost k ČOI podal. ČOI ho nejdříve informovala o tom, že provedeným šetřením bylo zjištěno, že společnost A. skutečně informuje spotřebitele (platí pro občany ČR i cizince), že při uzavření smlouvy bude pro začátek potřeba zaplatit volací jistinu ve výši minimálně 1000,- Kč za 1 SIM. V případě ale, že jde o zájemce, který nemá v ČR trvalý ani dlouhodobý pobyt, je volací jistina účtována minimálně ve výši 5000,- Kč za 1 SIM. Toto zjištění nejdříve ČOI kvalifikovala jako porušení ustanovení § 6 zákona ZOS, tedy jako požadavek diskriminační. Pokud jde o druhý problém – omezení přístupu ke službě pro nerezidenty (tarif XY), stěžovatel vyjádření neobdržel.
V rámci zahájeného správního řízení ČOI své stanovisko ale přehodnotila a došla k jinému závěru. Kritériem pro uzavření smlouvy, resp. složení jistiny při uzavření smlouvy, je trvalý či dlouhodobý pobyt bez ohledu na státní příslušnost ( tj. i např. občan České republiky bez dlouhodobého nebo trvalého pobytu). Toto kritérium nebylo v námitkovém řízení shledáno ČOI jako diskriminační. ČOI se v rámci správního řízení zabývala diskriminačním kritériem, když zjistila, že důvodem odlišného zacházení není státní občanství ale trvalý pobyt, naznala, že o diskriminaci nejde. Nevypořádala se s případnou nepřímou diskriminací cizinců – nerezidentů, kdy nepřiměřený rozdíl ve výši volacích jistin by mohl neodůvodněně znevýhodnit osoby bez trvalého či dlouhodobého pobytu, což jsou ve výsledku právě převážně cizinci. Dále se bohužel nezabývala ani otázkou přiměřeností zvoleného prostředku (tzn. volací jistina ve výši 5000 Kč).
Přestože kompetentní dozorový orgán vlastně stěžovateli neodpověděl na základní otázky, jsme toho názoru, že daná záloha nebude vzhledem k sledovanému cíli (rozuměj zajištění vymahatelnosti pohledávek) nepřiměřenou. U cizích státních příslušníků bez trvalého či dlouhodobého (přechodného) pobytu je prakticky nemožné dohledat informace o jejich platební morálce a v případě nedodržení závazku ze strany zákazníka je vymáhání velmi komplikované.
ČOI se nezabývala ani přiměřeností podmínky pro vrácení volací jistiny. Vzhledem k tomu, že nerezidenti platí vyšší volací jistinu a u ostatních operátorů jsme se zadržováním jistiny po celou dobu smluvního vztahu nesetkali, kloníme se k názoru, že by mohlo jít o nepřiměřené a tudíž diskriminační smluvní ustanovení, v rozporu s § 6 ZOS a § 55-56 občanského zákoníku. Ostatní operátoři vracejí kauci po několika měsících dobré platební morálky, jinak je vratná až v okamžiku ukončení smluvního vztahu. Společnost A. toto opatření za nepřiměřené nepovažuje, neboť vychází ze zkušenosti, že případné vymáhání dluhu po těchto osobách je prakticky nemožné.
Se způsobem vysvětlení tohoto závěru jsme již ani my ani pan M. nemohli bohužel nic dělat, neboť jsme nebyli účastníky správního řízení, které ČOI proti společnosti vedla. Informaci o výsledcích správního řízení jsme obdrželi pouze na základě žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Zde je vhodné zmínit, že pokud spotřebitel podá podnět ČOI k zahájení správního řízení, tak její pracovníci ho budou informovat o tom, co s podnětem učiní (na základě § 42 z.č. 500/2004 Sb., správní řád, je k tomu vymezena 30 ti denní lhůta od doručení podnětu). Pokud ale informují o tom, že s podnikatelem zahájí správní řízení, tak spotřebitele již automaticky nebudou informovat o výsledcích tohoto řízení. Na tyto informace ale má spotřebitel, čí jiná osoba s oprávněným zájmem právo na základě výše zmíněného zákona o svobodném přístupu k informacím. Výhodnější postavení dává ZOS ve svém § 26 spotřebitelskému sdružení, které podalo podnět příslušnému orgánu veřejné správy. Ten je pak povinen informovat sdružení bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 2 měsíců o vyřízení podnětu, tzn. o průběhu a výsledcích správního řízení.
Co se týče nemožnosti zřízení tarifu XY pro osoby nemající v ČR trvalý či dlouhodobý pobyt, byla právničkou SOS zaslána žádost společnosti o vyjádření a výzva k zdržení se takového, dle našeho názoru, protiprávního jednání. Společnost A. oznámila, že přehodnocuje své obchodní podmínky a omezující podmínku pro tarif XY již zrušil. Zde se tedy úspěchu dosáhlo i bez zásahu dozorových orgánů a takové jednání samozřejmě vždy potěší. Jedním z nástrojů jak se diskriminaci bránit je právě mediace, snaha o vyřešení problému mimosoudní cestou za účasti třetí neutrální osoby. Tato osoba se snaží zjednat mezi osobou, která se cítí obětí diskriminace a diskriminujícím subjektem dohodu či jakési příměří. Často se totiž může stát, že diskriminující subjekt si není vědom, že se chová diskriminačně a poté pouhé upozornění může mít kladné výsledky a ukončit diskriminaci.
S podobným problémem jako pan M. se setkal pan K., který v ceníku společnosti B. si stěžoval, že po zahraniční osobě je při uzavření smlouvy požadována vratná kauce ve výši 10.000,- Kč. Účtování vratné zálohy za poskytnutí služby určité diskriminačním kritériem vymezené skupině spotřebitelů musí být odůvodněno legitimním cílem, přičemž prostředky k jeho dosažení by měly být přiměřené a nezbytné, jinak je takové jednání diskriminační a tudíž protiprávní. Tato podmínka však v tomto případě nebyla splněna, neboť společnost znevýhodňuje skupinu spotřebitelů majících jiné než české státní občanství podle našeho názoru neodůvodněně. Vratná záloha by mohla být odůvodněná v případě, kdy existuje zvýšené riziko s vymahatelností pohledávky. Není však možné tvrdit, že toto riziko je paušálně spjato se všemi zahraničními občany. Učinili jsme proto všechny kroky směřující k nápravě jako v předchozím případě. Jednak jsme podali společnosti výzvu ke zdržení se protiprávního jednání, na ni však společnost vůbec nereagovala. Dále jsem podali podnět k dozorovému orgánu, ČOI shledala tento požadavek rovněž v rozporu s § 6 ZOS (a tedy diskriminační). Momentálně je s touto společností stále vedeno správní řízení, které dosud nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím. Společnost mezitím změnila své obchodní podmínky (ceník služeb-přehled tarifů platný od 20.3. 2008), nyní požaduje vratnou zálohu 500 Kč po každém klientovi jen za podmínky objednání telefonu a telefonu s internetem (u čistě internetových tarifů se kauce neskládá), po potencionálně rizikovém klientovi (což jsou dle informací společnosti zejména cizinci bez trvalého pobytu) jde pak ještě o dodatečnou zálohu ve výši 5000 Kč. Kauce je vždy za podmínek dobré platební morálky vrácena po uplynutí 6 měsíců. V tomto případě se nám jeví tak jako v případě společnosti A. výše kauce přiměřená, podmínky vrácení po 6 měsících také (není držena po celou dobu smluvního vztahu).
Abychom získali souhrnný přehled, učinili jsme vlastní průzkum také u dalších společností, v němž jsme se zaměřili na poskytování mobilních tarifů bez objednání telefonního přístroje. U společnosti C. jsme zjistili, že vratná záloha za služby činí 3000-5000 Kč pro zákazníky, kteří mají například záznam v registru dlužníků SOLUS, případně není možné jakkoliv ověřit jejich platební morálku.
Pro úplnost dodáváme, že kritériem pro prvotní zařazení do registru dlužníků SOLUS je skutečnost, že spotřebitel je v prodlení se splněním svých závazků z úvěrové, leasingové či jiné smlouvy, ze které mu vznikl finanční závazek po splatnosti vůči věřiteli a toto prodlení trvá po stanovenou dobu. Co se týká cizích státních příslušníků, podle zákona o evidenci obyvatel se rodné číslo přiděluje cizinci s povolením k pobytu, ať již trvalému, dlouhodobému či pouze přechodnému na území České republiky. Cizincům s povoleným pobytem se tedy na žádost uděluje rodné číslo, přes ně je pak zjistitelný případný záznam v evidenci dlužníků.
Jde-li o podmínky vrácení kauce, společnost po 3 měsících přehodnotí nutnost držet depozitum, pokud je vše v pořádku, je depozitum vráceno.
Pokud si cizí státní občan bude chtít zřídit paušální tarif u této společnosti, bude vždy rozhodující možnost ověřit si jeho platební morálku – povolení k pobytu pro existenci a výši zálohy není rozhodné. Dospěli jsme k názoru, že i tento prostředek k dosažení legitimního cíle (ochrana majetku, zajištění vymahatelnosti pohledávky u zákazníků bez možnosti ověřit si jejich platební morálku) je přiměřený. Tento umožňuje cizincům využít služby C. bez zaplacení nutné kauce za určitých podmínek, které nespatřujeme jako nepřiměřené. Půjde-li o cizince s povoleným pobytem, jemuž bylo přiděleno RČ a současně vstoupil do smluvního vztahu s některým členem SOLUS, přičemž není v prodlení se splácením, nebude po něm záloha požadována.
Dále jsme zaměřili svůj zájem na společnost D. Podle ceníku služeb je společnost při podání žádosti oprávněna požadovat složení přiměřené záruky, a to až do výše 10 000 Kč, za podmínek, je-li důvodné podezření, že účastník nebude plnit své povinnosti (zejména, je-li veden v rejstříku SOLUS). Už jsme uvedli výše, že ověření v databázi sdružení Solus probíhá na základě přiděleného rodného čísla, proto by se požadavek kauce neměl automaticky vztahovat na všechny cizí státní občany.
Paušální smlouvu s D. mohou uzavřít cizinci, kteří mají v ČR povolen alespoň přechodný pobyt (Evropská unie) nebo dlouhodobý pobyt (cizinci z jiných zemí) a uzavření smlouvy je podmíněno předložením dokladu totožnosti (cestovní pas) a povolení k pobytu, konzultanti značkové prodejny mají dále možnost vyžádat si složení vratné záruky (ověření platební morálky v rejstříku SOLUS, typ povoleného pobytu, po jakou dobu od uzavření smlouvy je platný) Smlouvu může uzavřít ale i občan EU bez přechodného pobytu – stačí doložit čestné prohlášení o přechodném bydlišti v ČR
Záloha je klientovi vrácena nejdříve po 12 měsících za podmínky, že v posledních 3 zúčtovacích obdobích řádně plnil. Také v tomto případě nemáme proti obchodním podmínkám závažné výhrady.
Tento dokument byl vytvořen z programu EU Transition Facility 2005 – Co je a není diskriminace, spravovaném Nadací rozvoje občanské společnosti. Děkujeme za podporu.