Případová studie: poskytování úvěru a zřízení běžného účtu

Paní J. nám napsala, že se cítí být oproti českým občanům znevýhodněna, zvláště s poukazem na skutečnost, že má v České republice povolený trvalý pobyt. Zajímá ji, zda si banka může stanovit, že cizincům nebude půjčovat peníze, či se z její strany jedná o nedovolené jednání, které by mohlo naplňovat znaky diskriminace.

Seznámili jsme se se smluvními podmínkami banky, které inzeruje na svých webových stránkách. Tam je skutečně uvedeno, že jedním z kritérií pro poskytnutí půjčky (netýká se hypoték) je české státní občanství. Banka poskytla vyjádření, že není pravda, že neposkytuje své služby cizincům, dle jejího tvrzení cizím občanům poskytuje hypotéky, přičemž spotřebitelské úvěry neposkytuje z důvodu, že o ně není mezi cizinci zájem.

Po zjištění skutkového stavu jsme museli případ posoudit po právní stránce a zjistit, zda je možné situaci kvalifikovat jako diskriminační jednání. Diskriminací se rozumí jednání, kdy je s jednou osobou (skupinou osob) zacházeno méně výhodně než s jinou za srovnatelné situace pro nějaký diskriminační důvod. Diskriminací není pokud je nerovné zacházení odůvodněno legitimním cílem a zvolené prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. V tomto konkrétním případě jsme došli k závěru, že může jít skutečně o nerovné zacházení (znevýhodnění) z diskriminačního důvodu (státní občanství) ve srovnatelné situaci. Nezbytným krokem je ale i zvážení, nakolik je toto nerovné zacházení objektivně zdůvodnitelné. SOS si uvědomuje skutečnost, že případné vymáhání pohledávky musí mít úvěrová společnost účinným způsobem zabezpečeno. Neztotožňujeme se však s názorem, že takovým zajištěním je institut českého státního občanství. Není možné tvrdit, že toto zvýšené riziko je paušálně spjato se všemi občany majícími jiné než české občanství. Vždy je nutné posoudit majetkové a osobní poměry konkrétního žadatele (zejména zda má žadatel příjmy na území ČR, zda má povolený pobyt na území ČR, zda platnost povoleného pobytu pokrývá alespoň dobu splatnosti úvěru, ověřit platební morálku klienta přes vyhledávání v registru dlužníků). V těchto souvislostech stanovení kritéria českého občanství neodůvodněně znevýhodňuje skupinu spotřebitelů, kteří by jinak ostatním podmínkám úvěru mohly dostát, a je tudíž diskriminační. Legitimním cílem nerovného zacházení je zabezpečení vymahatelnosti pohledávky, která může být u cizího státního občana rizikovější, zvolené opatření prostřednictvím institutu státního občanství však nepovažujeme za přiměřený a nezbytný prostředek k jeho dosažení.

Listina základních práv a svobod zaručuje v čl. 3 právo na rovné zacházení každému bez ohledu na státní občanství, toto právo ve vtazích poskytování zboží a služeb garantuje a provádí § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, dozoruje Česká obchodní inspekce (ČOI), jde-li však o oblast služeb poskytovaných bankovnímu subjekty, je od 12. 2. 2008 dozorovým orgánem Česká národní banka (ČNB). Ve správním řízení může být podnikateli uložena pokuta až 3 mil. Kč, zjistí-li se, že byl správní delikt diskriminace spáchán. Jde-li o právo na soudní ochranu, tak s tím je to za současného právního stavu poněkud složitější, neboť spotřebitelka prozatím nemůže využít tzv. diskriminační žaloby na zdržení se diskriminačního jednání a odstranění jeho následků, resp. na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, kterou předpokládá návrh antidiskriminačního zákona, který prozatím nebyl schválen. Těchto nároků by se nepřímo mohla domáhat u soudu cestou žaloby na ochranu osobnosti dle § 11 občanského zákoníku, 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Musela by však prokázat, nejen samotné znevýhodnění a diskriminační pohnutku, ale navíc to, že protiprávním jednáním objektivně došlo k zásahu do její cti a lidské důstojnosti. Bohužel dosud český právní řád nedává spotřebiteli diskriminovanému na základě státního občanství rovnocenné právní prostředky ochrany jakými disponuje např. uchazeč o zaměstnání (§ 4 zákona o zaměstnanosti, č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů), s nimž bylo při přijímacím řízení nerovně zacházeno ze stejného diskriminačního důvodu.

Nejprve jsme podali podnět k šetření ČOI, tento správní orgán dozorující zákon o ochraně spotřebitele nám v podstatě sdělil informace dvojí povahy. Jednak v odpovědi vymezil své kompetence v souvislosti s novelizací ZOS a odkázal na Českou národní banku, jíž od 12.2. 2008 přísluší dozor nad tím, zda bankovní subjekty nediskriminují při poskytování úvěrů spotřebitele. Dále se vyjádřil k samotnému předmětu stížnosti, a to ve smyslu, že uvedené jednání banky nepovažuje za diskriminační. Dle tvrzení ČOI je třeba ponechat na zvážení poskytovatele úvěru, zda je ochoten nést určitou zvýšenou míru rizika plynoucí z okolností, že zájemce o úvěr je cizozemec. Závěrem doporučuje žadatelům o úvěr vyhledat takového poskytovatele úvěru, jehož obchodní strategie nevylučuje z řad potencionálních dlužníků cizozemce. S takovým vyjádřením se SOS neztotožňuje – je sice pravdou, že na uzavření smlouvy o půjčce není ani při splnění všech uvedených podmínek právní nárok – dle zásady smluvní svobody si podnikatel může zvolit, s kým uzavře smlouvu. Na druhé straně tak ale nesmí činit jen na základě nějakého diskriminačního důvodu, tzn. nemůže apriori odepřít službu všem osobám jiné než české státní příslušnosti. Navíc jak jsme uvedli výše neshledáváme zvolené opatření prostřednictvím institutu státního občanství za přiměřený a nezbytný prostředek k eliminaci rizika spojeného s vymáháním dlužné částky. Ve stejné věci jsme proto podali podnět ČNB, která prověřuje důvodnost obdrženého podnětu k zahájení správního řízení.

V souvislosti s bankovními službami jsme se setkali s dalším, neméně zajímavým podnětem – otevření běžného bankovního účtu je vázáno na povolený přechodný nebo trvalý pobyt v ČR s přiděleným rodným číslem. Banka namítá, že rozhodně nediskriminuje cizí státní občany, přesto hodlá tuto omezující podmínku v nejbližší době odstranit. Prozatím to však z technických důvodů není možné.

Při otevírání běžného účtu v České republice platí princip smluvní svobody. Běžný účet si tedy může v ČR otevřít každý občan EU, který má způsobilost k právním úkonům, i když úvěrová instituce není povinna takovou smlouvu uzavřít. Při zachování tohoto principu ale musí banky nediskriminovat, tedy nemohou vyloučit apriori cizince. Každý má svobodu vstupovat do smluvních vztahů, včetně svobodného výběru smluvního partnera. Osoba poskytující služby může mít k výběru svého smluvního partnera řadu subjektivních důvodů. Volba partnera by však neměla být založena na jeho státním občanství, tzn. banka nemůže odmítnout klienta jen pro to, že je cizinec, pokud tím nesleduje nějaký legitimní cíl. V tomto případě banka odmítá otevřít účet nerezidentům, což jsou převážně osoby cizí státní příslušnosti. Mohlo by se tedy jednat o skrytou (nepřímou – diskriminace ve výsledku) diskriminaci právě cizinců. Občan EU může pobývat v ČR po dobu kratší než 3 měsíce bez jakéhokoliv povolení, znamená to, že si nemůže v tomto období otevřít účet? Kritérium povoleného pobytu je vzhledem k minimálním rizikům vyplývajícím bance z toho, že si chce někdo otevřít účet (bez povoleného kontokorentu), nepřiměřené. Odůvodněným požadavkem by mohlo být předložení nájemní smlouvy nebo jakéhokoliv potvrzení o bydlení (případně zaplacení předem nějakou vratné záruky za poplatek za spravování účtu).

Navíc nestačí jen povolení k přechodnému pobytu, požaduje se i přidělené rodné číslo, což představuje další administrativní zátěž pro klienta (rodné číslo se přiděluje cizinci s povolením k pobytu na území České republiky. Jde o cizince, kteří tady pobývají na povolení jak k trvalému, tak dlouhodobému pobytu, dále na víza nad 90 dnů a, samozřejmě, i o občany Evropské unie, kteří mají přechodný nebo trvalý pobyt na území ČR. Těmto osobám ve smyslu § 14 zákona o pobytu cizinců vydává rodné číslo cizinecká policie. Je skutečností, že jde často o poněkud zdlouhavý proces). Domníváme se, že v tomto případě skutečně dochází k diskriminaci občanů EU, kterým by mělo být umožněno zřídit si běžný účet bez nutnosti předložit povolení k přechodnému pobytu s přiděleným rodným číslem, což také naprostá většina bank praktikuje.

Podobně jako v předešlém případě jsem podali podnět k České národní bance, ta nás uvědomila, že prověřuje důvodnost obdrženého podnětu k zahájení správního řízení.

Na základě tohoto podnětu jsme také provedli průzkum všech bank v ČR, přičemž jsme zjistili, že u všech ostatních bank si může otevřít účet také cizinec s platným cestovním pasem.

Tento dokument byl vytvořen z programu EU Transition Facility 2005 – Co je a není diskriminace, spravovaném Nadací rozvoje občanské společnosti. Děkujeme za podporu.