Co je Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO)?

Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) je méně známou součástí OSN. Sídlí v Ženevě a má 900 zaměstnanců. V současnosti sdružuje WIPO celkem 180 členských států.

Zabývá se mezinárodními patenty, autorskými právy a smlouvami spojenými s elektronickými a vysílacími technologiemi. Spravuje také 23 mezinárodních dohod o ochraně duševního vlastnictví.

Kořeny organizace lze najít v Evropě 19. století, kdy se pomocí mezinárodních patentových dohod usilovalo o systematizaci znalostí, které poháněly průmyslové, technologické a informační inovace v jednotlivých zemích i na mezinárodní úrovni. V roce 1970 byly tyto funkce svěřeny nové organizaci, WIPO, jež se v roce 1974 stala agenturou OSN.

Úkolem WIPO je „podpora využití a ochrana plodů lidského ducha“. „Duševní vlastnictví“ je definováno jako „výplody mysli – vynálezy, literární a umělecká díla, symboly, jména, obrazy a designy použité pro komerční účely“. WIPO podporuje rozvoj duševního vlastnictví, usiluje o harmonizaci legislativy a nabízí svým členským státům právní pomoc a řešení sporů.

Podobně jako u dalších agentur OSN řídí WIPO členské státy prostřednictvím výročního setkání. Mimo něj se během roku pořádají konference a zasedají stálé výbory zaměřené na některé specifické oblasti. Každodenní činnost WIPO provádí sekretariát.

Mezinárodní vládní organizace a neziskové nevládní organizace (NGO) se mohou ucházet o statut pozorovatele při WIPO. Ten jim umožňuje účast na jednání WIPO bez možnosti podílet se na vyjednávání. Ze všech organizaci se statutem pozorovatele však NGO tvoří méně než deset procent. Consumers International zažádala o statut pozorovatele v roce 2005.

Většina organizací OSN je financována přímo OSN a vládami členských států. WIPO však i po začlenění do OSN pracuje jako nezávislá organizace s vlastními příjmy, které představují poplatky za registraci mezinárodních patentů a také poplatky od členských států.

Ačkoli má WIPO 180 členských států, je obecně vnímána jako „klub bohatých“, neboť bohatší země produkují více patentů a více tak využívají patentový systém.

Význam WIPO pro spotřebitele vzrostl během 90. let minulého století. Za prvé v souvislosti s technologickým rozmachem, zejména v digitální komunikaci, a rozvojem lékařství a vědeckého výzkumu, včetně genetiky, a za druhé v souvislosti s rychlou globalizací, nárůstem ekonomické moci nadnárodních korporací a rozšířením pravidel mezinárodního obchodu, zaváděných od roku 1995 Světovou obchodní organizací. Tato pravidla ovlivnila také oblast duševního vlastnictví, viz např. dohoda TRIPS (obchodní aspekty práv duševního vlastnictví). Tento vývoj přímo ovlivnil spotřebitele tím, že určuje, které výrobky se dostanou na trh, jaká je jejich cena, způsob prodeje a použití. Například restriktivní patenty umožňují prodávat za vysokou cenu, neboť jejich vlastníci nemusejí během platnosti patentu čelit konkurenci. To znamená, že významné technologické novinky nebo život zachraňující léky mohou být prodávány za monopolní ceny nebo jejich dostupnost na trhu omezena. Nejchudší spotřebitelé si je nemohou dovolit a ostatní jen na úkor jiných výdajů. Spotřebitelé, kteří si dokáží sehnat tyto výrobky za nižší cenu nebo u jiného výrobce, mohou být žalováni. Na celém procesu spotřebitelé tratí a inovační proces je tlumen.

V roce 2004 pořádal Transatlantický spotřebitelský dialog (TACD) konferenci Budoucnost WIPO, jejímž závěrem bylo volání po reformě WIPO tak, aby lépe podporovala lidský rozvoj, zejména potřeby těch nejchudších. Tyto požadavky byly vtěleny do Ženevské deklarace o budoucnosti WIPO, kterou podepsala většina přítomných delegátů. Cílem deklarace bylo zdůraznit aktuální problémy a nastínit reformu fungování WIPO.

Více informací na www.wipo.int.

Zdroj: Consumer 21, č. 17/2004