Spotřebitel kontra nevyžádaná reklama

Hledali jsme odpověď na otázku: Jak se reguluje reklama v Evropské unii?

Na Sdružení obrany spotřebitelů České republiky (SOS) se v souvislosti se stále rostoucím množstvím reklamy jak na ulicích, tak v našich schránkách, obracejí spotřebitelé s dotazy, zda české zákony reklamu nějakým způsobem regulují i zda se vychází ze zkušeností EU.

Ochrana spotřebitele na úrovni Evropských společenství (ES) je upravena obecně ve smlouvě o založení ES v čl. 153. V oblasti regulace reklamy je v jednotlivých členských státech postupováno převážně nejednotně. Sjednocený postup je zejména v oblastech ochrany před nekalosoutěžní (klamavou, skrytou apod.) reklamou (84/450/EHS, 89/552/EHS) .
Úprava nevyžádané reklamy, tak jak je upravena v § 2 odst. 1 písm. e zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. v platném znění (‘zakazuje se…šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje; na šíření reklamy elektronickými prostředky a jeho omezení se vztahuje zvláštní právní předpis. Za reklamu, která obtěžuje, se považuje reklama směřující ke konkrétnímu adresátovi za podmínky, že adresát dal předem jasně a srozumitelně najevo, že si nepřeje, aby vůči němu byla nevyžádaná reklama šířena’),  byla do zákona  postupně včleněna novelou zákona o regulaci reklamy č. 138/2002 Sb. Z důvodové zprávy k této novele je patrné, že do znění zákona bylo ustanovení o zákazu nevyžádané reklamy vloženo na základě stanoviska Legislativní rady vlády (www.psp.cz) k této otázce.

Později bylo znění ustanovení rozšířeno do stavu, jaký je výše citován, zákonem o některých službách informační společnosti č. 480/2004 Sb. Tento zákon do našeho právního řádu transponuje znění směrnice 2000/31/ES, o určitých aspektech služeb informační společnosti a směrnice 2002/58/ES, o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a týká se oblasti elektronických komunikací. Z důvodové zprávy k tomuto zákonu je patrné, že změna, týkající se nevyžádané reklamy, provedená v ustanovení § 2 odst. 1 písm. e přímo nevychází ze sekundárního práva ES a byla provedena v důsledku provázanosti a reálnosti souběžného fungování s výše zmíněným zákonem č. 480/2004 Sb.

Za zmínku v této souvislosti stojí také ustanovení § 53 občanského zákoníku. Toto upravuje nevyžádané návrhy smluv (objednávky) prostředky komunikace na dálku (adresovaný či neadresovaný tisk, typový dopis, katalog, telefon s lidskou či bez lidské obsluhy, rozhlas, televize apod.) – viz § 53 obč. zák. V § 53 odst. 2 se stanoví, že tyto prostředky komunikace na dálku umožňující individuální jednání ‘mohou být použity jen tehdy, jestliže spotřebitel jejich použití neodmítl. Pouze s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele mohou být použity automatické telefonní systémy bez (lidské) obsluhy a faxové přístroje’. Tato úprava, byť tedy nejde přímo o nevyžádanou reklamu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. e zákona o regulaci reklamy, je potom výsledkem transpozice směrnice 97/7/ES.